O autorovi

Antonín Michálek (nar. 1954 v Hodoníně) maluje od té doby, co se naučil držet tužku v ruce. A i když si jako dítě rád hrál na neviditelného, malování mu natolik učarovalo, že se malbou začal zviditeňovat. Již několik desetiletí tvoří především olejomalby. A sám k tomu podotýká: „O mém vlastním stylu nemám ponětí. Když tvořím, tak jenom tak, jak to nejlépe umím.“

Výstavy, které doposud pořádal, byly především v „undergroundovém stylu“, neboť jako autor byl v tehdejším Československu v oficiálních kruzích zakázaný. Uspořádal dvě veřejné výstavy, v roce 1981 a poté v roce 1989, která byla ale krátce před otevřením zakázána. V současnosti je umělcem na volné noze.

Je kreativní, citlivý a filozoficky založený člověk. Motto jeho tvorby následuje citát Jeana Dubuffeta: «Toužím po umění, (…) které je bezprostředním vyjádřením našeho opravdového života a našeho opravdového rozpoložení.»

Jeho obrazy jsou bohaté a opravdové. Sám říká: „Absolutní obraz je diagramem duše.“ A tak dávají jeho obrazy člověku svými „uzavřenými“ formami a vyrovnaným, strukturovaným světem barev pocit celistvosti. Také díla, na kterých zobrazuje chaos, ukazují silnou vnitřní strukturu a jsou jakousi legitimací toho kterého duševního rozpoložení… s pocitem přijetí a vyjádření sebe sama ve smyslu: „Jsem takový, jaký jsem – rád a celistvý, a to vždy tam, kde se právě nacházím.“